To mně vyprávěl táta, co slyšel od dědečka. Vyprávěl mi o jeskyni u Pramene, že tam dříve bydlel jeden muž ze ženou. On se jmenoval Filip a ona Filipka. Filip měl jít do války, tak se tam schoval i se svou ženou. Bydlili tam dlouho a za dlouhý čas si tam udělali stůl z kamene a všecko, co jim bylo třeba. Nahoru udělali sthody. Tam, kde oni bydlili, tamtady teče voda, oni bydlili za vodou. Ten muž Filip míval housle a hrával po Gerníku. Jeho žena Filipka tancuvala. Neměli děti, ale u jeskyně měli medvěda a ten uměl tancuvat.
Bylo to takhle: Filip spravovával destníky a hrál, Filipka zpívala a medvěd tancoval. Chodili lidem pomáhat sklízet obili, protože neměli pole, lidé je měli rádi, tak jim dávali jíst, a k tomu si nakrmili i svého medvěda.
Skrz tu jeskyni teče voda, kterou Gerník pije. A naše stařečkové řikají, že až za tou vodou daleko jsou z kamenou stůl a stolice, co vytesal Filip s Filipkou. Níčko už v díře neni nic vidět, protože i to potopilo do bláta. Ani si tam teď neda vlez, protože vchod do jeskyně zapadá do země.
Tý jeskyni říkáme Filipova díra.
Marie Němečková.
Zdroj: GERNICKÝ školní kalendář, nakladatelství Herrmann & synové v Praze roku 2004