První kapelu založil Vincenc Zamouřil, který byl první diplomovaný učitel v Gerníku. Tento ale byl i vyjmečný hudebník. Od svého příchodu, v roce 1856 a až do své smrti z roku 1881, vedl dechovou kapelu z vojenských vysloužilců, kostelní pěvecký sbor a taky žákovský orchestr.

Díky jeho práci, muzikantská tradice v Gerníku se zakořenila a setrvala až do dnešní doby.

Koncem 30. let dvacátého století se formují začínající muzikanti kolem učitele Františka Merhauta s úmyslem obnovit na Gerníku velkou dechovou kapelu.

Po několikaměsíčním zkoušení bez znatelného efektu si na Gerník pozvali Ignáce (Nácka) Stehlíka, profesor hudby z Petrošína, gernického rodáka z dnešního čp. 5, který zde za několik měsíců „vyučil“ devět muzikantů. Bylo to velká, devítičlenná, čistě dechová kapela bez bubeníka v tomto složení a obsazení: Karel Kubíček – Es klarinet,  Eman Roth – B klarinet, Karel Schweiner – 1. křídlovka, Josef Bouda – 2. křídlovka, Karel Bláha – baskřídlovka, Karel Cízler, Ignác Mizera, Karel Beránek – trubky („sekundy“), František Vinš – basbombardón. Hrávalo se v hospodských tanečních sálech U Šenkýřů  (tj. Cízlerů, původně však U Marianusů) na Malé Straně a U Volánků v centru, a to mnohem častěji než dnes, např. na svátky sv. Jana Nepomuckého (16.5.) a sv. Kateřiny (25.11.).  Tito hrály až do vstoupení Rumunska v roce 1941 do  2.světové války.

Po válce se již kapela nedala dohromady, na to však začali hrát více harmonikářu. Byli to Josef Osvald, z č.p. 7, Josef Schvainer z č.p. 6 a Josef Merhaut z č.p. 38. Tento až do konce 80. let hrávál na gernických svatbách a zábavách.

 

V roce 1980, okolo nově absolvovaných českých učitelů v čele s Aloisem Špiclem se zrozuje třetí dechovní kapela v Gerníku.