Vesnice Gerník (Gîrnic) se nachází v jihozápadním cípu Rumunska, v jižním (horském) Banátě. Byla založena českými vystěhovalci ze západních, jihozápadních, středních a okrajově I z východních Čech, kteři sem přicházeli v letech 1827-1830, aby zde kolonizovali dosud řídce osídlené uzemí tzv. Banátské vojenské hranice, v té době patřící Rakouskému císařství. V obklopení cizích etnik si obyvatelé tohoto českého ostrůvku podnes zachovali svůj archaický český jazyk, staročeské obřady, zvyky a obyčeje, písně a tance.

Přispěl k tomu celý komplex vlivů: zdejší geografické podmínzky, značná izolovanost, relativní soběstatečnost, v porovnání se sousedy vyšší materiální kultura, náboženství a kostel (důsledné dodržování a svěcení katolických svátků a rodinných slavnosí). Napomáhala tomu však i zdejší škola. At' už byla oficiálním a vyučovacím jazykem němčina, maďarština nebo rumunština, v nejnižších ročnících se s krátkými přestávkami (světové války) vyučovalo vždy česky, ostatně zdejší děti před nástupem do školy jinou řeč než češtinu vůbec neovládaly a dosud neovládají. Od roku 2000 vychází při zdejší škole měsíčník Gernický zvoneček, jehož jádrem jsou slohové práce žáků 5. - 8. třídy a ilujtrace žáků 1. - 4. třídy vztahující se jak k zajímavostem a událostem zdejší vesnice a jejího okolí, tak především k svátkům a výročním zvykům, rodinným obřadům a slavnostem, jakož i k přežívajícím projevům místního veršovaného i prozaického folkloru.