Vesnice leží 5 km severozápadně od Gerníku, pod který administrativně spadá.
Podle pověsti byla vesnice založena dřevorubcem Matějem, který se usadil na plošině (rumunsky padina) a odtud pochází název Padina Matei.
Podle historiků přišli předci Padiňanců po roce 1700 z vesnic v Oltenii a z Valašska. Byli to chudí lidé, často utiskovaní místními úřady a uprchli do Banátu za lepším životem. Tady dostali přezdívku „bufeni“ nebo „bufani“ - podle slova bufa, což znamená sova, noční pták. Tohoto názvu se jim dostalo proto, že utíkali a stěhovali se jen v noci jako noční ptáci. Měli totiž stěhování zakázáno. Rumunští domorodci je taky nazývali „bribeți“, tj. vrabci.
Mnozí z těchto přistěhovalců se usadili v Banátu v již obydlených rumunských vesnicích. Část z nich se usadila nedaleko dnešní vesnice Moldoviţa, v údolí Valea Vidrei. Tady káceli lesy a ze dřeva pálili dřevěné uhlí.
Je to pravděpodobné, neboť začátkem XVIII. století se začalo dolovat v Nové Moldavě a spotřeba uhlí byla velká. Je možné, že rakouská vláda podpořila stěhování těchto obyvatel do Banátu, neboť Oltenie byla na krátkou dobu - v letech 1718 - 1739 - pod správou rakouské monarchie.
Po nějaké době byly lesy v okolí vykáceny, potřeba uhlí v Nové Moldavě totiž nadále rostla. Úřady rozhodly, že obyvatele z údolí Valea Vidrei přesunou na jiné místo obklopené nevyužitým lesem. A tak byla založena osada v místech, kde se dneska nachází Padina Matei. Doly v Nové Moldavě nechaly vystavět domy na vlastní náklady. V roce 1804 byla nová osada připravena pro nové obyvatele. Jenže budoucím Padiňancům se do nového nechtělo, protože by museli opustit oblast, na kterou už si zvykli. Okolí bylo přívětivější a spojení s okolními osadami snadnější. Oproti tomu nová osada byla výše položená (650 m n. m.), neobydlená a navíc v neprostupném pralese. Proto musely úřady použít přesvědčovací metody, nechávaly bořit chýše a vzpurným obyvatelům dokonce udělovaly tělesné tresty. Tito se nakonec chtě nechtě začali stěhovat. A tak se Padina Matei na začátku 19. století stala nejmladší ryze rumunskou vesnicí založenou v jižním Banátu. Část obyvatel, kteří do nové osady nechtěli, byla odsunuta k Alibegu (dnešní Coronini) nebo do Nové Moldavy.
Pověst říká, že Matěj, praděd vesnice, první, kdo se přestěhoval, pronesl tento výrok: „Bani se fac la pădure, din firiz şi din secure.“ (Peníze se vydělají v lese pilou a sekyrou). Toto rčení se dodnes zachovalo v místním folkloru.
Je nutno říci, že tito osadníci se neradovali z výhod, které byly uděleny o 30 let později českým kolonistům v nedalekých osadách. Padiňanci byli přesvědčeni, že přestěhováním na nich bylo spácháno velké bezpráví. A je možné, že nebylo náhodou, že krátce po založení osady velká část okolního pralesa shořela. Tím vznikla spousta mýtin (poieni), které existují dodnes a jsou využívány jako pole - dar pro potomky přestěhovalců.
V roce 1918 dal jakýsi nájemce jménem Simion Petcu vystavět z použitých prken první budovu, která byla využívána jako kostel. Současný kostel byl vystavěn z kamene v roce 1877 a byl pokryt šindelem. Novomoldavské doly taky v roce 1857 financovaly stavbu první školní budovy. Roku 1936 byla postavena budova obecního úřadu.
Od poslední administrativní reformy v Rumunsku z roku 1968 Padina Matei spadá pod obec Gerník.
Podle sčítání obyvatel z roku 2011 měla Padina Matei 951 obyvatel.