První gerničtí učitelé byli nediplomovaní laici voleni z řad vzdělanějších občanů. Vyučovalo se nepravidelně v jedné místnosti obecního domu, a to především čtení, psaní a počty.

Řádné a pravidelné vyučování začalo až r. 1851, po příchodu faráře Františka Unzeitiga. Po jeho intervencích u vojenských orgánů se přikročilo r. 1852 ke stavbě školní budovy z tvrdého kamene. Dostavěna byla r. 1853. Ve školní budově byla jedna velká třída, dvě obytné světnice a kuchyně pro učitele, předsíň a sklep. Taky na jeho žádost přišel z jeho mateřské královéhradecké diecéze na Gerník první diplomovaný učitel. Byl to Vincenc Zamouřil, který v Gerníku začal vyučovat 15. 6. 1856. Vincenc Zamouřil byl nejen nadaný pedagog (ve škole vyučoval nejen česky, ale i německy), ale ještě lepší hudebník. Sám hrál na několik hudebních nástrojů, v Gerníku založil a až do své smrti r. 1881 vedl dechovou hudbu z řad vojenských vysloužilců, kostelní pěvecký sbor, početný žákovský orchestr, další chlapce učil hře na dechové nástroje a děvčata zpěvu.

V roce 2002, při oslavách 150. výročí položení prvního stavebního kamene na první školní budově, byla odhalena pamětní deska na počest této gernické osobnosti.

Po přeměně rakouského císařství v dualistické Rakousko-Uhersko (v r. 1867) byly jednotlivé vojenské hranice postupně rušeny a začleňovány pod maďarskou správu, většinou k velké nelibosti bývalých císařských hraničárů. Po zrušení banátské vojenské hranice r. 1873 se také její obyvatelé stali občany uherského království. Úřední řečí se zde místo němčiny stala maďarština. Taky název vesnice se pomaďarštil v Szörenybúzás.

Na počátku 20. století byl Gerník už přelidněn, žilo zde téměř 1200 osob. Původní školní budova po padesáti letech své služby v té době už nevyhovovala, a tak se koncem 1. desetiletí 20. století začala stavět škola nová, jež byla dostavěna v r. 1911. Na tu dobu to byla velká, krásná a moderní budova se dvěma třídami a s dvěma učitelskými byty. Vystavěnou školu obec předala uherskému státu, škola byla zestátněna, hlavním vyučovacím jazykem se zde stala maďarština, čeština se mohla používat už jen jako řeč pomocná.

4.června 1920 byly ve francouzském Trianonu dojednány výsledky mírové smlouvy s poraženým Maďarskem v první světové válce, které mimo jiné rozhodly o Banátu: Maďarsku z něho zůstal jen nepatrný kousek jihovýchodně od Szegedu, větší část Banátu i se šesti českými vesnicemi připadla Rumunsku, menší část včetně jejich hospodářského centra Bele Crkvy (Weisskirchenu) a české osady Fabián (teď Češko Selo) jugoslávskému království. Gerník (původně Weitzenried) byl opět přejmenován: maďarský název Szörénybúzás byl nahrazen rumunským Gârnic.

Po celou dobu první světové války, na rozdíl od některých českých vesnic, kde nebyli učitele, se na Gerníku vyučovalo, ale poslední maďarská učitelka Marghita Terstyanszky a její manžel Eduard Brechtl, poštmistr, bývalý učitel a varhaník na kůru, odtud na konci války utekli, a tak od 1. 9. 1918 začal na Gerníku vyučovat farář Jan Farkaš. Učil sám přes 180 dětí: dopoledne 3., 4., 5. a 6. třídu, odpoledne 1. a 2. třídu. Pan, Jan Farkaš, si pedagogickou kvalifikaci doplnil: na temešvárském katolickém učitelském ústavě získal učitelský diplom a stal se tak kvalifikovaným státním učitelem, kterého rumunské školské orgány potvrdily.

Koncem 30. let se v gernické škole učilo 140 žáků a vedle řídícího učitele Františka Merhauta vyučovala i další učitelka českého původu: slečna Marie Hánová z Berzásky (původem z Bígru), později provdána  do Sikovic. Další gernický kvalifikovaný učitel, Josef Nejedlý,  učil ve 30. letech na Eibenthale. V téže době se formují začínající muzikanti kolem učitele Františka Merhauta s úmyslem obnovit na Gerníku velkou dechovou kapelu.

Gernický řídící učitel František Merhaut odešel po válce na vlastní žádost do Zlatice a jedním z posledních transportů se přesídlil ze Zlatice do Čech.

Ve školním roce 1947-1948 byl ředitelem gernické školy Vasile Atănăsoaie a 1. 4. 1948 ho nahradil Čech Karel Kuska z Lubkové. 15. 9. 1948 byla na Gerníku založena obecná škola s výukou v češtině: „Şcoala elementară de patru ani cu limba de predare cehă”. Od r.1950 do r.1957 se na ní postupně vystřídalo celkem 7 vyučujících z Československa , z nichž někteří vykonávali i funkci ředitele.

V roce 1977 absolvovali pedagogickou střední školu v Nadlaku  dva gerničtí rodáci Josef Pešic a Anna Rotová. V nastávajícím školním roce, spolu s Aloisem Špiclem z Rovenska, začali vyučovat na prvním stupni v gernické škole.

Vyučování se až do roku 1990 konalo v rumunském jazyce, český jazyk se vyučoval jen na prvním stupni jako mateřský jazyk čtyři hodiny týdně. Od školního roku 1990-1991na prvním stupni, tj. od 1. do 4. třídy, probíhá výuka všech předmětů v češtině. Rumunština se vyučuje formou cizího jazyka, čtyři hodiny týdně. Na druhém stupni, od 5. do 8. ročníku je to naopak, všechny předměty se vyučují rumunsky, čeština 4křát týdně jako mateřský jazyk.

V roce 2007 byla gernická škola  vybavena počítačovou technikou a dalšími školními pomůckami a v roce 2010 byla vyměněna střecha, okna, dveře a zateplena fasáda. V r. 2011 byl zaveden do školy veřejný internet.

Od roku 2007, podle nového školního zákona,  který určil že v malých obcích má fungovat jen jedna škola s právnickou osobností , byla Základní škola z Padiny Matei  přidělena jako spádová škola pod gernickou  školu, přestože tato škola měla více žáků.

Od školního roku 1997-1998 podle dohody mezi rumunským a českým ministerstvem školství, byli vysláni do českých vesnic učitelé z České republiky. Byli to postupně:

Pavel Sumec, 1997-1998
Vilma Anýžová, 1998-1999
Markéta Světlíková, 1999-2000
Ludmila Šťástková, 2000-2001
Jaroslav Svoboda, 2001-2003
Jana Foldýnová (Šindlerová), 2003-2005
Martina Kopáčková, 2005-2006
Ludmila Šťástková, 2006-2007
Jaroslav Svoboda, 2007-2009
Matěj Března, 2009-2010
Hana Lejskeová, 2010-2012
Petr Skořepa, 2012-

Za posledních 50 let, počet žáků v gernické škole vypadal takto:

 *) od školního roku 1961-1962 se zavedla osmiletá povinná docházka. Tohoto roku bylo zapsáno 20 žáků do 5. třídy.

Posloupnost ředitelů školy v Gerníku

*) od školního roku 2007-2008 také ředitel Základní školy v Padina Matei

Použitá literatura:

Svoboda, Jaroslav, Gerník v letech 1826-1949, Jedenáct kapitol z historie největší české vesnice v dnešním Rumunsku, , 2004