Naši předci hodně rádi tancovali. Tancovali vždycky, když chtěli.

Jednoho dne, když metala pšenice, tak přišel prudký déšť a kroupy rozbily našim prachdědům všechno obilí. Staří dědové, muži, ženy i chasa še sešli do jednoho místa a všichni se doradili, že nebudou tancovat v kamíně do tych čas, až nebude metat pšenice. Do tych čas, dokud se nesklidí z polí pšenice, se lidi zapřísahali, že nebudou tancovat ani hrát v kamíně. Lidé si ale myslili, že nebude vadit, když budou tancovat po dvorách.

I tak se stalo, vždycky když začala metat pšenice, tak se netancovalo ani nehrálo. Lidi svoji přísahu dodrželi. Takovou přísahu si dala jenom naše vesnička Gerník. Jednoho dne se setkala mládež a šli tancovat na dvory, muzikanti hráli, mládež tancovala a babičky i dědové se posedali dokola. Všichni byli moc veselí. To bylo v čase, když metala pšenice. Lidi říkali, že přísahali, že nebudou hrát a tancovat v kamíně, ale staří říkali, že to neplatí, jestli v kamíně nebo na dvoře.

Chasa neposlechla a tancovala, muzikanti hráli, mládež výskala. Ale najednou se udělalo chladno, přitáhl se mrak, který byl černý, začal foukat vítr. Lidé se začali bát, utíkali vyzvánět, ale kněz jménem Josef Šulc jim zabránil. Když tancovali do níčka, tak aby tancovali dál.

Lidi sklopíli hlavu a každý šel domu. Od tych časů už netancovali ani po dvorách.

Všichni věří, že pak nebudou kroupy a úroda zůstane.

Marie Merhautová

Zdroj: GERNICKÝ školní kalendář, nakladatelství Herrmann & synové v Praze roku 2004

 Zdroj: Rajce.net - 2013_06_21-29 Rumunsko Banát Gerník Helpcamp